Jak si užít poslední dny prázdnin

"No to letošní léto, to je katastrofa, chvíli je hrozné vedro a pak zase strašná zima," stěžovala si onehdy nějaká paní v restauraci ve Znojmě, do které jsme zavítali na výletě. Byla hezky opálená a na oběd přišla s vnučkou. Moc jsem tomu nerozuměla, poněvadž prázdniny jsou přece takové, jaké si je uděláme, ať už je počasí jakékoli. Já jsem si na propršené dovolené v Novohradských horách po dlouhé době vychutnala vůni mokrého dřeva a trochu strašidelné procházky ztemnělým lesem za doprovodu bubnování kapek deště. Po návratu do chaty Petr vždycky rozdělal oheň v krbu a já tak během pár dní konečně přečetla Jméno růže od Eca, na které jsem se chystala poslední rok. V paměti mi uvízla vtipná pasáž, kdy se Adso podivuje nad tím, proč by lidé chodili do lesa, když podle Viléma jednorožci neexistují a není tedy možnost, jak je potkat. V liduprázdném lese jsem se pak stejně pozorně rozhlížela, člověk nikdy neví.
Ale protože se léto chýlí ke konci, a protože jsem mistryně ledajakých seznamů (pár nám jich visí na lednici, něco si píšu do zápisníku, spoustu jsem si jich připíchla na nástěnku a v každé kapse každých kalhot byste určitě alespoň jeden seznam našli), sepsala jsem si zcela nový seznam, jak si užít poslední dny prázdnin. Proč? Protože žiju teď a tady, a co bude příští léto, nikdo neví. Navíc neznám horšího zabijáka času a nálady, než litovat toho, co jsem neudělala, protože jsem byla moc pohodlná nebo příliš zaseknutá ve svém stereotypu.

Udělat si piknik na přehradě k mému létu neodmyslitelně patří. 

Tak tady to máte:

• vzít si alespoň jednou ty "high fashion" džíny, které konečně dopnu v pase. Mají naprosto šíleným způsobem prostřižená kolena. Byl to totiž jeden z kreativních počinů mé sestry a já se v nich u kočárku cítím jako rebel.
• projít se bosky v trávě někde na louce. Náš pidi dvorek 2 x 4  metry se nepočítá. 
• dodržet každoroční tradici a udělat si piknik u brněnské přehrady s nealko šampaňským na dece plné psích chlupů. Napsat si datum do kalendáře a nespoléhat na to, že to nějak vyplyne. 
• dát si venku točenou zmrzlinu, i když se teď snažím vyhýbat rafinovanému cukru. 
• když už půjdu bosá po louce, mohla bych si střihnout i pár kotrmelců, a taky válet sudy. Jako dítě jsem tímhle způsobem strávila hodně času a dělalo mi to radost. 
• naplánovat výlet na místo, kde jsme ještě nebyli. Přichystat nám svačinu do batohu a být venku celý den.
• konečně sebrat odvahu a místo doma na pásu si jít zaběhat ven.
• vidět východ slunce (ne Asinko, to není instrukce pro tebe, abys nás budila za prvního kuropění). 

Kdyby to šlo, tak bych ještě chtěla stihnout:

• vykoupat se v přehradě, protože přírodní koupání je podle mě nejlepší. I když se trochu bojím, že mě kousne ryba do palce na noze (šílené, já vím).
• opéct si špekáčky na ohni. Ta vůně kouře, dřeva a připáleného kabanosu je moje dětství v kapesním balení.
• přespat pod širákem. Navzdory tomu, že jsem se vždycky drkotajíc zuby kolem čtvrté ráno proklínala za takové hloupé nápady, a s láskou vzpomínala na teplou postel, bylo to pokaždé nezapomenutelné, což se o běžných nocích pod peřinou říct nedá. 

Výhoda chladného a deštivého počasí je, že máte přírodu i památky sami pro sebe. 

A jaký máte recept na vychutnání posledních dnů prázdnin vy?